MŮJ PŘÍBĚH

Jmenuji se Petra Kratochvílová a jsem komunitní porodní asistentka – odbornice na normální těhotenství, porod a šestinedělí a mou vášní je provádět ženy těmito obdobími. Věřím, že každá žena může prožít své těhotenství harmonicky. Věřím, že ženě je dána obrovská síla porodit své dítě bez vnějších zásahů a cizí aktivní pomoci. Většina žen tuto sílu a víru v sobě ale neobjeví, protože netuší, že tento obrovský dar mají. Většinová společnost nám říká něco jiného – těhotenství je plné problémů a porod je život ohrožující událost. Znáte to taky?

Věřím, že harmonické prožití těhotenství po tělesné i psychické stránce, je základem pro pohodový porod, zdravé a klidné miminko a spokojenou matku. A to je cílem mé práce, kterou dělám s radostí a když sleduji výsledky, naplňuje mě to hlubokým pocitem smyslu, uspokojení, ale i pokory.

Setkávám se s ženami, které jsou zklamané přístupem gynekologa v těhotenské poradně a s ženami, které mi líčí svůj první porod jako strašný zážitek – třeba „jen“ proto, že personál porodnice se choval nevhodně, nenechal je v klidu se pohroužit do sebe, vyrušoval nevhodnými řečmi a neempatickým chováním. O zásazích do porodu ani nemluvě. Tyto ženy za mnou přicházejí a tentokrát to chtějí prožít jinak. Chtějí prožít těhotenství v klidu a porodit miminko vlastní silou, bez zbytečných zásahů.

Poznáváte se v tom také? Já sama, když si vzpomenu na své první těhotenství, tak se poznávám v líčení mnoha žen. Byla jsem asi dva roky po studiu porodní asistence s praxí na novorozeneckém oddělení a myslela jsem si, že všechno vím a se vším si poradím. Změny hormonálních hladin ze mě ale udělaly ženu, která toužila být středem zájmu, být opečovávaná, toužila, aby se o ni někdo zajímal. Chodila jsem poctivě do těhotenské poradny, ale paní doktorka brala poradny jako na páse. Celé i se zápisem trvaly sotva pět minut. Pokud jsem měla nějaký problém, o kterém jsem si myslela, že by o něm měla vědět, musela jsem dávat pozor, abych nepromeškala příležitost to ze sebe vyklopit, než řekne: Další! Moje problémy ale házela pod stůl – např. jsem jí žádala o předpis stahovacích punčoch, aby se mi nehoršily křečové žíly. Když jsem ukázala nohy, mávla rukou: To nic není! A nic mi nepředepsala. Když jsem řekla, že jsem hodně unavená a snadno se zadýchávám a bylo mi jasné, že i přes snahu mít dostatek železa ve stravě, mám chudokrevnost, dověděla jsem se, že je normální být unavená, že jsem přece těhotná! Přestože jsem si s těmi věcmi dokázala poradit sama, cítila jsem se frustrovaná, naštvaná a zklamaná tím nezájmem o moje potíže a přání. Pak už naštěstí přišel porod, který byl pro mě tou třešničkou na dortu – byl tak krásný a emočně silný, že jsem měla chuť si jej zopakovat každý měsíc.

Mezi prvním a druhým těhotenstvím jsem pak takříkajíc ušla kus cesty a druhé těhotenství, porod i šestinedělí jsem prožila pohodově a pozitivně a utvrdilo mě to v tom, že zde chci být pro ženy, které to chtějí jinak. Udělala jsem tedy ten krok do neznáma a stala jsem se komunitní porodní asistentkou. A bylo to nejlepší rozhodnutí v mém profesním životě.

Věřím, že mám co předat. To, co jsem se dosud naučila i to, co se budu neustále učit dál. Věřím, že Vám mohu pomoct prožít těhotenství harmonicky, bez zbytečných potíží, probudit ve Vás víru ve vlastní ženskou sílu a připravit Vás na krásný a silný zážitek porodu.